Den 03 – středa

Dneska byl plán se podívat na 3 pevnosti a hlavní mešitu která je kousek od bydlení.

Po turisticku vcházíme v botech do mešity a jsme okamžitě vyhnáni chlápkem s devítkou ven se zout. Uvnitř je největší ručně tkaný koberec na světě, a fakt vobrovskej lustr, venku jsou všude podlahy z leštěného mramoru a stále to tady někdo opečovává, otírá, čistí, leští, samozřejmě indiáni. Procházíme zahrady a až nás vedro zmáhá a jdeme zpátky k autu.

Vyměníme si ještě prachy v hypermarketu na ty jejich RO a vyjíždíme směr Barka asi 60 km od Muscat, stále po dálnici kde chytnem menší kolonu, protože se srazili dvě bíle auta a jeep. Takže se po hodině jízdy dostáváme do města a přijíždíme k pevnosti, a pěkně jako turisti si ji objedeme autem ( máme 4×4 takže pískek, no problém ) ale zjišťujem, že je zavřená. Vyfotíme si par věci okolo skrz okýnka klimatizovaného auta a mizíme pryč se mrknout na moře. Jak jinak než z auta přímo na písečné pláži. Smráknem to tam, pavouky bydlící v písku a hromady sepiových kostí a tuny mušlí. Při odjezdu zapínáme všechna kola a woblouk začne prasit v písku. To mě naladí a tak si vyžádám volant a zkouším to taky, docela nuda. Nakonec si sedá za kolo pin a blbne stejně jako my. Pak auto zpomalí a nakonec zastaví. Chvilku jen tak stojíme a lítá písek od kol, ale je to sranda, máme ještě v záloze jeden převod. Když začne lítat mokrej písek a diferák se opře o rozpálenou pláž a všechna kola jsou do půlky v písku, je jasné, že to jen tak nevyjede. Převod nepřevod, dospíváme k názoru ze to uzávěrku diferáku asi nemá. Vysedáme a pokusy o vytlačení obrovského auta rukama se vzdávají vzápětí. Kapota je rozpálená, že se na ní nedá udržet ruka déle jak dotek a navíc ten auťák mega težkej. Přicházejí nějací domorodci a jestli prej nechcem píchnout. Chvilku se dohadujem a zkoušíme finty z kejváním auta ze stany na stranu, cukanim a podkládáním dřev pod kola. Výsledek je, že smrdí spojka, gumy a písek je všude v autě. Jeden indián si sedá za volant a nepochodí stejně jako my. Nakonec zkoušíme obyčejné vyhrabání z písku za pomocí sepie, dřevěné desky a palmového listu. Ale to už přijíždí jinej JEEP, a chystá se nás vytáhnout. Netřeba, vykopání pomohlo a indián, co zrovna seděl za volantem, s autem vyjede a pakrne to u silnice. ( malinko nás přepadla myšlenka, co když nezastaví a ujede, ale tady se přece nekrade ) Děkujem za pomoc a nabízení naší vody, zdvořile odmítají. Takže písek máme všude a všude. Sedáme do auta a jedem na další hrad.
NAKHAL je asi 40 km od místa 4×4 srandy v písku. Platíme směšných 20 kč na osobu a prolezáme pevnost od spodu až na půdu. Udivuje nás, že se všude dá vlézt, nikde žádny zamčený dveře a v hodně místnostech se povalují polštářky a různé dobové zbraně, čehož woblouk využívá k hojnému focení se mečema. Při odchodu dostanem tip na restauračku a jdeme se nadlábnout. Všechno stálo o-pět málo takže si libujem. Jede se na další hrad do města RUSTAQ kde je další pevnost. Přijíždíme asi deset minut po zavíračce, což se ukaže jako „že je to jedno“ a opět paltíme směšné vstupné a prolezáme uplně všechno, i po schodech co už nejsou schody a stoky, kde je tma a strašně to tam smrdí. Jsou tu super bašty s dělama vypadá to tady líp promákle, než na tý první pevnosti. Zdánlivě nesmyslně postavená pevnost, s nelogickýma chodbama, místostma, schodma, skoro jako bludiště, ale výsledek je promáčklá pevnost. Jak vše proelzem, tak jedem zpátky na dálnici na MUSCAT nejkratší cestou. Což je asi 30 km rovně po nouzové silnici, vedle které se staví ta, kuli které je to cely nouzový. Všude se smí kilo, a i za neskutečného vedra se pracuje na nové silnici.

Po chvíli zjišťujeme, že má auto hlad, a tak stavíme u benzínky, ale až u třetí, protože to prý „klidně dojedem až domů“. Příchází indián a klepe na víko nádrže, jenže my stále nevíme jak se otvírá. Po chvilce tápání na to příjdeme a já se ptám, jakej benzín, se do toho leje. Pinďa to odhaduje podle klikyháků na nádrži a víku od benálu, ale netrefuje se, až nás rozsoudí indián odmávnutím, SUPER. Bereme neuvěřitelných 78 litrů do hlavní nádrže ( má to ještě jednu ) za 460 našich vočí a hrubým odhadem zjišťujeme, že nám to papá tak 20 na sto. Takže to asi nebude 2.0 benzín, ledaže se nám ofroadová, cca půlhodinová, vsuvka nějak razatně projevila na spotřebě. Jelikož nemáme techničák, jen nějaký arabský klikyháky, tak nevíme s čím jedem, ani na co to jede ( smajlík ).

Přijedem domů kde vyzvednem petra a jede se do libanon restaurace na esn. Čišník s náma žertuje ale opět se přejíme, protože to snad jinak ani nejde. Vyrážíme do hotelu do knajpy na pivo za levných 3,1 omr peněz ( drahý ) a potkáváme ( jakoby náhodou ) další lidi z čech, takže sedíme u stolu v šesti a kecáme vo všem možným. Zjišťujeme, že jsme asi největší česká skupina v ománu a zapíjíme to pivem. Pak už jen jedem nachmelený dom a hrajem si na hiphopery, se staženýma okýnkama a omán sound.