Den 04 – čtvrtek

Čtvrtek – To je den, kdy tady je naše sobota, takže Petr má volno a vyrážíme společně na dvoudenní trip do GRAND CANYON v ománských horách. Je to asi 220 km daleko od MUSCAT.

Po včerejší anabázi se spotřebou, se koukáme pod kapotu nisanu a zjišťujeme, že to není 2.0 ani 3.0 ale 4.5 benzín, takže spotřeba 20 na sto je adekvátní. Po cestě navštěvujem město NIZWA kde dáváme nějaké jídlo v bufíku u pultu a jdem se kouknout na pevnost o pár metrů dál. Dozvídáme se spousty informaci o historii ománu a obecně o tom, jak na tom jsou arabové dobře, že když v evropě byly pazourky, tak oni měli už ruční děla a v americe žily jen kozy. Taky zkoumáme důmyslné obranné systémy pevnosti, propadla a různé splachovací šachty. Jdem se kouknout na hlavní obranou věž a lezem až na „cimbuří“. Je to obrovská věž a po celém obvodu jsou jen děla a střílny. Smráknem to tam a jede se dál směr největší ďoura v ománu, přez AL HAMRA kde malinko kufrujem. Protože se značení v pulce města prostě ztratí, ale náhodou nás to vyvede na vyhlídku, odkud je vidět stará část města tak se spouští smršť spuští.

Pofukuje vítr a je tu pekelný vedro, takže ve výsledku to vypadá, jako když nám někdo fouká horkým fenem z 10-ti cm do xichtu. Popojedem dál a ptáme se lidí, kudy se teda jako jede tam kam chcem, až se dovídáme že jedem správně.

Přijíždíme ke kaňonu a zkoušíme dle fotomapy do něj vjet řekou. Zapínáme 4×4 a krosíme to řekou, kde se koupou tuny ománců a všichni na nás čumněj. Pak nám děti začnou nabízet velmi „výhodné“ cetky a koberce. Takže ujíždíme do hloubi řeky kam by jsme normálně nevjeli ( protože by tudy auto asi neprojelo ), kdyby tam už nestály jiné auta a nekoupaly se tam tuny dětí. Cesta je potokem, nebo po šutrech a tak pohopsáváme tam, kde se 4×4 opravdu hodí. Zjišťujeme že to nikam nevede a jedem z5. Opět na nás všichni čumí a nabízí nám ty krámy. Ptáme se lidi, co tu bydlí, ale nic se nedovídáme, tak jedem dál po hlavní, která by měla přijet ke druhému konci kaňonu. Cesta se začíná hodně zvedat, že musíme jet na jedničku, a to zatím jedem po asfaltu. Za chvíli se z toho stane šotolina a stále stoupáme vzhůru až do dvou tisíc. Po cestě míjíme indiány který opravují sinici po nějakých kalamitních vodách, co spláchla kusy silnice. Vyjíždíme na nahoru, odkud je užasnej výhled na přírodní scenérie – GRAND CANYON. Fotíme, otravujem kozy a fotíme. Dojedeme ke dvou kempům, kde jeden se teprve staví – rekonstruuje ( což je z našeho hlediska to samé ) a druhej se nám nějak nezdá cenově, tak jedem dál, protože by tam měl být nějaký hotel a my chceme jíst.. Všechny cesty jsou víceméně posypaně šutrama, tak auták stále hopsá a poskakuje, rychlost nic moc. Až na asi kilometr asfaltu, tu je všude štěrk. Hotel nenacházíme, takže následuje asi dvouhodinové hledání něčeho, co jsme považovali za kemp. Vracime se tedy zpátky do hotelu, původně označeného za kemp a ubytujem se asi za 450 na osobu. V ceně véča, snidaně, a nápoje gratis. Stavíme stany v přístřešku, který nás sotva uchrání před deštěm, ale to je celkem jedno, jde hlavně o to jídlo. Nadlábneme se opět královsky, paříme do noci hry a kecáme.