Výlet do Ománu (13.)

Den 13 – Sobota

Den poslední a tudíš závěrečný.

Vstávání a dnešní plán je volný, začínáme čuměním na trpaslíka a čtením knížek. Spali sme tak 4 hodiny. Na oběd jedem do mekáče, abychom zjistili, jestli tady nechutná jinak, než u nás. Je skoro stejný, jen vetší porce za míň peněz. Pak jedem domů a sčítáme prachy, kdo kolik komu visí a ták. Pin s Michalem se jdou ostříhat k místnímu střihači a vracejí se s dětskou tvářičkou a pin s vlasama, že mě popadá hurónský smích. Ostříhal ho jako všechny indiány co sem viděl na krásnou patku doprostřed čela. Hned ho fotím, protože to už asi nikdy neuvidím. Večer jedem do Libanon restaurant, kde jsme byli poprvé a dáváme si poslední hody a vůbec se nerozpakujeme si objednat i blbosti. Po jídle už jen balení, přebalení stanu z mokra do sucha, a já musím několikrát dosednout na kufr, aby získal zavřený tvar.
Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (13.)“

Výlet do Ománu (12.)

Den 12 – Pátek

Vstávání bylo do mraků. Jak sem otevřel stan, tak sem viděl jen mrak.
Vlhkost, že by se dala namazat na chleba a stan ždímat. Jakmile se nechá auto minutu otevřené, tak je všude vlhký filc. Balíme ten mokrej humr a snídáme naše stále početné zásoby. Ten stan je jako kdyby spadnul do bazénu.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (12.)“