Den 12 – Pátek

Vstávání bylo do mraků. Jak sem otevřel stan, tak sem viděl jen mrak.
Vlhkost, že by se dala namazat na chleba a stan ždímat. Jakmile se nechá auto minutu otevřené, tak je všude vlhký filc. Balíme ten mokrej humr a snídáme naše stále početné zásoby. Ten stan je jako kdyby spadnul do bazénu.


Jedem k hrobce JOBa – té opravdické, protože víme kde je a je to kousek od spaní. Nestihne se ani zahřát motor a už stavíme před branou. Na první pokus si myslíme, že ta mešita je ta hrobka, ale místňák nás posílá dál, nakonec cesty. Zouváme se a vstupujeme do, zubem času poznamenaného, domečku. Stále jsme v mraku, takže vlhkost je všudypřítomná, jako víra v ománu. Proběhnou fota, kamera a motlitba třech věřících, co zpívají píseň u hrobky. Na cestičce nacházíme zase toho velkého brouka, akorát živého, tak ho chvilku trápíme obětivama a čočkama kamer. Ani moc nezdrhá a vychutnává si svojí slávu. Dneska odlétáme zpátky do Muscat, takže máme poslední den, který strávíme v blízkosti Salalah. Projedem městem a jedem se mrknout do zahrad s pramenem sladké vody a prej i nějakou koupačkou. Jak se dalo čekat, tak je tady opět hodně „turistů“ a všechno si fotěj a v pramenu vody, což je vlastně pomalu tekoucí řeka, se válejí odpadky. Jdem až co nejvejš to de, a padá rozhodnoutí na koupání. Celé okolí je přizpůsobeno na čumění a focení zeleně. Voda má naprosto úžasnou teplotu, jako napuštěná vana, jen ty mydlinky chyběj. Tak tam s wobloukem blbnem ve 50-ti centimetrech vody a je to paráda ze sebe dostat tu slanou vodu. Okusují nás rybičky a skáčem placáky. Nikdo se k nám nepřibližuje. Po koupeli si projdeme přilehlý park a jeskyni, co je jeskyně jen z dálky. Jedem zpátky do Salalah a hledáme archeologické vykopávky starého města. Po mírném bloudění je nacházíme v areálu muzea, ale otvírají až ve čtyři, takže máme dvě a pul hodiny na oběd. Petr s Pinem se jdou vykoupat do moře, aby byli čistí do letadla, ale jemňoučký písek všude po těle je nemilosrdně prozrazuje. Dáme jídlo v Turecké restauraci kde nemají tureckou kávu, ba co víc, nemaj kafe vůbec. Ale jídlo jako dobrý, tak se zase nadlábneme a stůl přetejká pod hordnou plného nádobí a pokrmů.

V pul páté přijíždíme k muzeu a koukáme, jak sou vykopávky opravdu rozsáhle a vede mezi nima cestička pro golfové vozíky. Tak sem se začal docla těšit, jak si zakrosíme, ale pak sem zjistil, že to řídí pan policie s paní pistolí. Zklamání a nuda. Jdem do muzea, kde první část je věnována historii loďí, navigace, technologie a pokroku od primitivních plachetnic až po ty obrovské a bitevní plachetnice. Vše je v ománštině a angličtině, maj tu super modely lodí, doků s rozestavěnýma loděma, a interaktivní zeměkoule. Druhá půlka je věnována historii ománu, kde se dovídáme, jak se teží františek a kam všude se dostal lodí a obchodními cestami. Technika stavění mešit, vykopávky, modely přístavů, měst a silnic, fotky jak to vypadalo před 30-ti lety a jak to tam vypadá dnes. Šutry a sem tam barák, dnes město s dálnicema. Univerzitní město, které nechal postavit současný sultán, obsahující snad všechny typy studijních oborů, co se dají studovat a to vše na jednom místě. Vůbec poslední sultán toho udělal hodně a hodně se pozvedl omán, a vše začalo tím, že svrhl svého otce před třiceti lety. Všechno si to tam projdeme a hurá na procházku mezi vykopávky. Jak zjišťujeme, tak je to poměrně rozsáhlé, takže než dojdeme na skoro-jeden-konec a zpátky, tak je tma. Ale viděli jsme staveni se 126 pilíři a různé části opevnění.

Teď už nás čeká jen weiting na letadlo v pul jedné v noci. Jedem na letiště a rovnou do knajpy s točeným pivem. Ja s wobloukem dáváme litrovku vína a pin s petrem piva. Další rundu nám čišník nechce dát, protože chlast jen k jídlu, cože je napsaný pod čarou na jidelníčku. Petrovi se podaří ukecat jedno pivo navíc, což se nelíbí ománcovi u vedlejšího stolu a volá kamsi mobilem, ať toho pingla vyhodí, že je tady děsná obsluha. Prej to je normální. Odcházíme do pasovky, necháme si zrentgenovat zavazadla a čekáme hodinu a půl na letadlo za přítomnosti karet. Pak hodinový let, petrovi zalehnou uši rýmou, a přistáni v Muscat. Zaplatíme 23 RO za parkovný, protože se petr zmejlil a nám běžela hodinová sazba 4 dny a jdem dom. Uleháme do postýlek okolo třetí ráno s vědomím, že za 23 hodin, odlétáme zpátky do čech.