Výlet do Ománu (11.)

Den 11 – Čtvrtek

Ráno opět částečně slunečné, na lokální poměry. Mraky tu sou furt, ale neprší.
Balíme věci a snídáme naše zásoby z kufru auta, kde se mezitím vytvořil poměrně solidní bordel. Přes půlku kufru zabírá můj kufr, takže pořád poslouchám keci různého charakteru. Na vezoucích odpadcích hoduju mouchy, které musíme pokaždé vystrkávat z oken. Jednu sem vyhodil včera na poušti. Ráno jedem kousek za včerejší restauraci, kde jsou BLOWHOLES – stříkající voda ze skály, zapříčiněná velkými vlnami. Na příchozí cestě se už chystají stánkaři a lokální hromádky bordelu. Pozorujem tryskající vodu ze skal, která se bojí mého foťáku. Dvakrát sem na ní čumněl po deseti minutách, jestli začne stříkat, a dvakrát nic. Jak sem foťák zandal, tak hned deset metrů dovješky. Pitomá voda. Ale pohled na tříštící-se vlny o okolní skály, je fakt pěkný.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (11.)“

Výlet do Ománu (10.)

Den 10 – Středa

V noci děsně fouká, takže se stan ze dvou stran zmenšil a ani já se do něj nevejdu a plachta mě mlátí do hlavy a nohou.
Nicměně nás ráno čeká slunečné, vedle šumícího moře, které si nedalo přes noc ani na chvíli pauzu. Snídáme věci z marketu, a jdem si dát ranní koupel ve vlnách, které jsou sice menší než včera, ale i tak to de. Nějakou chvíli blbnem ve vodě a pak se jede za dalšími zajímavostmi jižního ománu. Cesta která nás má dovést k díře v zemi, co je přírodně udělaná a má dolu 220 metrů, je po něčem, co je zavřené, protože to předělává. Chvilku řidič váhá a pak objíždíme ceduli a po hodně strmých serpetnýnách, drceného kamene, stoupáme od moře do zelených hor. Pohledy jsou to opravdu užasné, protože je všechno úplně zelené, jako v záběrech z větnamské džungle.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (10.)“

Výlet do Ománu (9.)

Den 09 – Úterý

Uterý, to je den, kdy sme odlétali do Salalah přes tisíc kilometrů na jih, do míst, kde se to prostě zelená i přes písek a skálu.

Odlet byl v půl dvanácté, takže se mohlo spát o chvilku déle. Čehož jsem opět nevyužil, protože vedro. Takže sem naskládal věci, včetně stanu a karimatek, do mého obr-kufru a odjeli jsme YARISem na letiště. Prej tady maj parkový 1 RO na den ( asi 40 kč ) takže tam necháme auto, taxík by stál skoro stejně a my se budem vracet okolo druhé v noci. Před odletem, si dáváme točené pivko v knajpě, ale zabere to hodně času, neb obsluha je laxní a chybí. Nástup do letadla a hodina a půl letu. Na palubě je výběr ze tří jídel, což je poměrně luxusní, tak si připadáme jako páni v první třídě. Hned po přistání zajišťujeme že místo půjčovny aut je jen telefonní číslo na stojanu, na Ahmeda, kterej se kroutí, že čtyřkolku má jen jednu a že je neumytá, špinavá a bla bla … ( nám to bylo poměrně jedno ) … nakonec kejvne a že přijede za 10 minut. Takže sme mohli hrát přez půl hodiny karty v letištní hale na zemi. Byli sme docela slušná atrakce pro ománce. Nissan PATHFINDER 3,7 l benál v automatu. Chudina měl nalítáno přez devadesát tisíc, což bylo na podvozku docela znát.
Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (9.)“

Výlet do Ománu (7.)

Den 07 – Neděle

Dneska se jedem kouknout do míst, kde to roste zeleně, pěstují se tady ořechy, růže, granátové jablka a vůbec to je tam pěkně zelený.

Je to zase v horách asi 150 km od Muscat. Prvních 130 km je stále po dálnici a prakticky po rovnice, jen mírné stoupání, ale opravdu jen mírně, navíc jsme tudy před dvěma dny jeli, takže to tady máme zmálký. Při příjezdu pod hory, nás kontroluje armáda, jako kdo sme, kam jedem a jestli sme turisti. Pinďa vysvětluje, že čechy jsou mezi německem a ruskem. Nato se chlápek kouká ještě jednou do pasů a pak nás pouští dál. Projíždíme a stoupáme neuvěřitelně vzhůru po asfaltové silnici. Celou dobu jedem na dvojku, vyjmečně na trojku, ale ta se dlouho neudrží. Takže pomalá dupačka až do 2060 m.n.m. Přijíždíme k městu, ale napřed nás čeká lunch v petrem doporučeném hotelu. Mají jen tři druhy polívky ( vizuelně stejné, jen jsou do toho nakrájené jiné věci ) a pár druhů masa. Je to malinko dražší, ale nic jiného okolo není. Jedem dál, a malinko kufrujem městem, ale to neva, aspoň si to tady prohlídnem. Stejně jako vždy, tak to nakonec najdem a parkujem na plácku, odkud vede značená cesta.
Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (7.)“