Výlet do Ománu (12.)

Den 12 – Pátek

Vstávání bylo do mraků. Jak sem otevřel stan, tak sem viděl jen mrak.
Vlhkost, že by se dala namazat na chleba a stan ždímat. Jakmile se nechá auto minutu otevřené, tak je všude vlhký filc. Balíme ten mokrej humr a snídáme naše stále početné zásoby. Ten stan je jako kdyby spadnul do bazénu.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (12.)“

Výlet do Ománu (11.)

Den 11 – Čtvrtek

Ráno opět částečně slunečné, na lokální poměry. Mraky tu sou furt, ale neprší.
Balíme věci a snídáme naše zásoby z kufru auta, kde se mezitím vytvořil poměrně solidní bordel. Přes půlku kufru zabírá můj kufr, takže pořád poslouchám keci různého charakteru. Na vezoucích odpadcích hoduju mouchy, které musíme pokaždé vystrkávat z oken. Jednu sem vyhodil včera na poušti. Ráno jedem kousek za včerejší restauraci, kde jsou BLOWHOLES – stříkající voda ze skály, zapříčiněná velkými vlnami. Na příchozí cestě se už chystají stánkaři a lokální hromádky bordelu. Pozorujem tryskající vodu ze skal, která se bojí mého foťáku. Dvakrát sem na ní čumněl po deseti minutách, jestli začne stříkat, a dvakrát nic. Jak sem foťák zandal, tak hned deset metrů dovješky. Pitomá voda. Ale pohled na tříštící-se vlny o okolní skály, je fakt pěkný.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (11.)“

Výlet do Ománu (10.)

Den 10 – Středa

V noci děsně fouká, takže se stan ze dvou stran zmenšil a ani já se do něj nevejdu a plachta mě mlátí do hlavy a nohou.
Nicměně nás ráno čeká slunečné, vedle šumícího moře, které si nedalo přes noc ani na chvíli pauzu. Snídáme věci z marketu, a jdem si dát ranní koupel ve vlnách, které jsou sice menší než včera, ale i tak to de. Nějakou chvíli blbnem ve vodě a pak se jede za dalšími zajímavostmi jižního ománu. Cesta která nás má dovést k díře v zemi, co je přírodně udělaná a má dolu 220 metrů, je po něčem, co je zavřené, protože to předělává. Chvilku řidič váhá a pak objíždíme ceduli a po hodně strmých serpetnýnách, drceného kamene, stoupáme od moře do zelených hor. Pohledy jsou to opravdu užasné, protože je všechno úplně zelené, jako v záběrech z větnamské džungle.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (10.)“

Výlet do Ománu (9.)

Den 09 – Úterý

Uterý, to je den, kdy sme odlétali do Salalah přes tisíc kilometrů na jih, do míst, kde se to prostě zelená i přes písek a skálu.

Odlet byl v půl dvanácté, takže se mohlo spát o chvilku déle. Čehož jsem opět nevyužil, protože vedro. Takže sem naskládal věci, včetně stanu a karimatek, do mého obr-kufru a odjeli jsme YARISem na letiště. Prej tady maj parkový 1 RO na den ( asi 40 kč ) takže tam necháme auto, taxík by stál skoro stejně a my se budem vracet okolo druhé v noci. Před odletem, si dáváme točené pivko v knajpě, ale zabere to hodně času, neb obsluha je laxní a chybí. Nástup do letadla a hodina a půl letu. Na palubě je výběr ze tří jídel, což je poměrně luxusní, tak si připadáme jako páni v první třídě. Hned po přistání zajišťujeme že místo půjčovny aut je jen telefonní číslo na stojanu, na Ahmeda, kterej se kroutí, že čtyřkolku má jen jednu a že je neumytá, špinavá a bla bla … ( nám to bylo poměrně jedno ) … nakonec kejvne a že přijede za 10 minut. Takže sme mohli hrát přez půl hodiny karty v letištní hale na zemi. Byli sme docela slušná atrakce pro ománce. Nissan PATHFINDER 3,7 l benál v automatu. Chudina měl nalítáno přez devadesát tisíc, což bylo na podvozku docela znát.
Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (9.)“