Výlet do Ománu (13.)

Den 13 – Sobota

Den poslední a tudíš závěrečný.

Vstávání a dnešní plán je volný, začínáme čuměním na trpaslíka a čtením knížek. Spali sme tak 4 hodiny. Na oběd jedem do mekáče, abychom zjistili, jestli tady nechutná jinak, než u nás. Je skoro stejný, jen vetší porce za míň peněz. Pak jedem domů a sčítáme prachy, kdo kolik komu visí a ták. Pin s Michalem se jdou ostříhat k místnímu střihači a vracejí se s dětskou tvářičkou a pin s vlasama, že mě popadá hurónský smích. Ostříhal ho jako všechny indiány co sem viděl na krásnou patku doprostřed čela. Hned ho fotím, protože to už asi nikdy neuvidím. Večer jedem do Libanon restaurant, kde jsme byli poprvé a dáváme si poslední hody a vůbec se nerozpakujeme si objednat i blbosti. Po jídle už jen balení, přebalení stanu z mokra do sucha, a já musím několikrát dosednout na kufr, aby získal zavřený tvar.
Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (13.)“

Výlet do Ománu (12.)

Den 12 – Pátek

Vstávání bylo do mraků. Jak sem otevřel stan, tak sem viděl jen mrak.
Vlhkost, že by se dala namazat na chleba a stan ždímat. Jakmile se nechá auto minutu otevřené, tak je všude vlhký filc. Balíme ten mokrej humr a snídáme naše stále početné zásoby. Ten stan je jako kdyby spadnul do bazénu.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (12.)“

Výlet do Ománu (11.)

Den 11 – Čtvrtek

Ráno opět částečně slunečné, na lokální poměry. Mraky tu sou furt, ale neprší.
Balíme věci a snídáme naše zásoby z kufru auta, kde se mezitím vytvořil poměrně solidní bordel. Přes půlku kufru zabírá můj kufr, takže pořád poslouchám keci různého charakteru. Na vezoucích odpadcích hoduju mouchy, které musíme pokaždé vystrkávat z oken. Jednu sem vyhodil včera na poušti. Ráno jedem kousek za včerejší restauraci, kde jsou BLOWHOLES – stříkající voda ze skály, zapříčiněná velkými vlnami. Na příchozí cestě se už chystají stánkaři a lokální hromádky bordelu. Pozorujem tryskající vodu ze skal, která se bojí mého foťáku. Dvakrát sem na ní čumněl po deseti minutách, jestli začne stříkat, a dvakrát nic. Jak sem foťák zandal, tak hned deset metrů dovješky. Pitomá voda. Ale pohled na tříštící-se vlny o okolní skály, je fakt pěkný.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (11.)“

Výlet do Ománu (10.)

Den 10 – Středa

V noci děsně fouká, takže se stan ze dvou stran zmenšil a ani já se do něj nevejdu a plachta mě mlátí do hlavy a nohou.
Nicměně nás ráno čeká slunečné, vedle šumícího moře, které si nedalo přes noc ani na chvíli pauzu. Snídáme věci z marketu, a jdem si dát ranní koupel ve vlnách, které jsou sice menší než včera, ale i tak to de. Nějakou chvíli blbnem ve vodě a pak se jede za dalšími zajímavostmi jižního ománu. Cesta která nás má dovést k díře v zemi, co je přírodně udělaná a má dolu 220 metrů, je po něčem, co je zavřené, protože to předělává. Chvilku řidič váhá a pak objíždíme ceduli a po hodně strmých serpetnýnách, drceného kamene, stoupáme od moře do zelených hor. Pohledy jsou to opravdu užasné, protože je všechno úplně zelené, jako v záběrech z větnamské džungle.

Pokračovat ve čtení „Výlet do Ománu (10.)“