Černá Hora: do Kotoru

Mesi, středa 9.8.2006

<%image(20070125-p1010086.jpg|1024|768|Kempiště před Dubrovníkem)%>

Ráno je ukrutné vedro těm co spí ve stanech. Vojtěch spí v pašíku, takže nevim….:) …ráno vypadá rozlámaně a nevyspale. Na dotazy jak se spalo neodpovídá. Snídáme a okolo je strašnej bordel. Já a Petr děláme k snídani dvě hnusný pitlíkový polívky. Z toho vyplývá, že se mínus a mínus krátí a je to dobrý. Vyrážíme směr mínus 10 let (černá hora). Hranice jsou OK jen chtěj vidět zelenou kartu a dostáváme razítko do pasu. Klasická silnice druhé třídy nás zavádí hloubš do ČH. Po chvíli zastavujem na obídek v hospodě co má nejmenší hajzl na světě. Klaustrofobik by si užil. Pokračujeme v cestě po silnicích přes troubení a výmoly. Situace na silnici se podobá anarchii a troubení je tak časté jako klepání válců motoru. Málem jsem dvakrát nedobrzdil a ještě projel dvě červený, což sem se dozvěděl od lidí ve voze. Všude sou na křižovatkách flojdi, ale nic nedělaj-jen tam jsou. Když někdo chce předjet, napřed musí zatroubit, pak nedat blinkr a kdekoliv předjet. Míříme do Kotoru na nedobytnou pevnost. Když míjíme přívoz co nám má zkrátit cestu+turistická atrakce, tak Pinďa oznamuje že přes takovej pojedeme. A protože už žádnej další nebyl, tak sme nejeli.

<%image(20070125-IMG_5182.JPG|768|1024|Kotor)%>

Příjezd do Kotoru. Parkujem u vody kde to je zdarma a u hlavní. Následuje prohlídka pevnosti a Pinďovi se plní sen a šlapem po mnoha stech schodech na opevnění nad městem. Schody často chybí, děláme přestávky na lookouty a vystupujem nahoru. Nahoře se nějaká banda cizinců snaží na protějšim kopci mečením managovat stádo koz. Děláme fota a záběry a Pin běží dolů kůli pivu. Ostatní jdou. Auto je celý i s oknama. Jedem směr jih. a hledáme nějaký kemp. Postupně se seznamuji se systémem troubení. Stále se bojím klakson používat, ale pak se osmělím a vytroubím nějakýho kreténa co neví co je hlavní silnice. Proběhne pochvala a já zapadám do místního koloritu řidičů. Jen ten Passat je asi nejnovější auto na pobřeží. Hledáme camp. Nacházíme jeden – vlastně zatím jedinej, kde je první nabídka za spaní 23E. Projíždíme „kemp“ abysme čekli situaci. Nevim jak ostatní, ale měl jsem pocit, že na nás všichni neustále čumí.

<%image(20070125-IMG_5195.JPG|1024|768|Kotor z Kotoru)%>

Každopádně je naštěstí plno a místo připomínající uprchlický tábor opouštíme. Hodnotu všech aut v kempu, stanu typu“A“ a karavanů šacuji na 100E. Jedem dál a po pár kilometrech narážíme na další (taky doporučovaný průvodcem) kemp dál od silnice. Vypadá mnohem líp a tak jedem dovnitř. Rusky mluvící-anglicky ne-vrátnej nám zvedá závoru. Z půlky plnej kemp, vybíráme místo uprostřed všeho-menší zlo. Jdem do hospody. Vrátnej nás naviguje zpátky nahoru na magistrálu a pak 3 min pěšky do knajpy. Ty vole, prej magistrála. Klasická dvojka a jak se pak dozvídám ve vnitrozemí je normálně štěrk. Takže mód rally se ještě bude hodit. Hospoda super, pivo dobrý, jídlo ještě lepší, ale prší a tak se stěhujem dovnitř. Při podávání batohu přes stůl se stane nehoda a Petrovo pivo se vyleje Pinďovi na pinďu. Také využíváme situace a jdem na normální hajzly, které vypadají poměrně luxusně. Každý kdo jde na záchod bloudí v hotelu a navštěvuje jiný dveře. Já kuchyň, Vojtěch tlustýho chlápka u televize, Petr sklad materiálu a dvě patra pokojů. Pin se bojí a nikam nejde. Každej 5 piv+ 4 jídla dělá zhruba 52E. V kempu jsou turecký svině(hajzly) a všechno vypadá jak kdyby se 10 let nepoužívalo. Nikdo se neodvažuje dál ani ke korejtku s tekoucí vodou. V noci klasicky prší.

<%image(20070128-cerna_hora-2006_08_09.jpg|1024|768|Dubrovnik)%>

DODATEK: V Dubrovníku se jdem kouknout na pevnost, ale nemůžem najít nikde parkování. Po jedný objížďce města jednosměrkou nacházíme. Projdem větší část pevnosti a Pinďa se stratí. Jak sám řek „jdu za Petrem, ale pak koukám, že je to někdo jinej. Dostanu strach a zmatkuju zpátky k autu“.

Černá Hora: Sutomore, Bar, Ulčinj, přespání v horách v restauraci na Vyhlídce

Vojtěch-MX, čtvrtek 10.8.2006

<%image(20070125-IMG_5202.JPG|1024|768|Nejstarší olivovník na světe)%>

Ráno vstáváme a všichni kromě mě se dou koupat do moře. Pinďa si de vyprat všechno voblečení co měl včera na sobě, protože to smrdí pivem a pivní vůni Pinďa prostě nesnese. Když se vrátí tak řešíme jestli stojí vůbec za to chodit na hajzly. Pinďa tvrdí, že by se rači posral do kalhot a pak si je vypral. To už bylo moc na němku z auta, který parkovalo vedle. Nejdřív se začala smát a pak řekla, že nám rozumí. Od té chvíle jsme se už chovali tišeji. Pak jsme ještě našli v trávě velkýho pavouka. Jedeme z kempu a zase prší.
Chceme k pevnosti Haj Nehaj odkud je podle Dušana Němce nádherný výhled na hory a moře. Pevnost sice vidíme na skále asi 2km od silnice, ale jak se k ní dostat není jasné. Projíždíme vesnicí Sutomore až se silnice ztenčí tak, že musíme jet po dvou kolech. Takže rači otáčíme auto a jedem zpátky. Cestou vidíme hnusnou skládku na který se spokojeně pasou koně. Na pevnost teda kašlem a jedem do Baru, kde je old olivovník starej přes 2000 let a rozvaliny velkýho opevněnýho města. Cestou od pevnosti nás pronásleduje místní kinder, kterej se nás ptá jaký sme víry a slovo ateist nedokáže pochopit. Furt nám čumí po kapsách, ale nakonec mu zdrháme. Když se vracíme k autu, začne strašně pršet, až se musíme schovat do hospůdky a dát si pivo za 0,80E (včetně řidiče Pindi). Pak jedem do Ulcinje, který byl dřív hnízdem pirátů a dodnes tam žije několik černochů. Ty sme ale neviděli. Jenom zácpu na silnici u tržiště a rybáře co chytají ryby do rybářských sítí na ryby ze slátanejch chatrčí na vodě. Pak se jedem najíst. Stavíme u Happy restaurantu, kterej zvenku vypadá dost luxusně. Vevnitř už to tak neni, ale dá se to a ceny sou příznivý.

<%image(20070125-p1010107.jpg|1024|768|Sutomore koník)%>

Takže dáváme papu a piva. Pak přestává pršet, tak jedem směrem k jezeru Šas, kde mají být pelikáni, který si Petr chce vzít domu. Blížíme se ke fsi, ze které je k jezeru odbočka. Koná se tu ale asi svatba či jinej svátek, takže křižovatka na hlavnim tahu (5m široká silnice) je totálně zacpaná. Auta stojej v prapodivnym patvaru na silnici a okolo ní a řidiči stojí venku. Každej z nich na někoho křičí, ukazuje, nebo jinak máchá rukama. Je to strašně nakažlivý, takže když vylejzám z auta na cigáro během minuty už řvu a ukazuju taky. Všude se nese zvuk klaksonů různých tónů. Po nějaké době se to konečně hne a jedeme požadovanym směrem. Jezero nemůžeme najít. Přijíždíme akorát k restauraci a potom k nějakýmu vojenskýmu zařízení. Tam se otáčíme, ještě chvíli
bloudíme a pak jedem zpátky k restauraci. Tam se ptáme kde je jezero a „ochotná“ obsluha jenom mávne rukou k obrovské vodní ploše. Na otázku jestli tam můžeme projít je odpovědí údiv, protože přece prší. Nedbáme varování a deme k jezeru. Cesta je strašně podmáčená a bahnitá, takže když dorazíme na břeh máme na nohách kilo bahna. Žádný pelikány ani jiný ptactvo nevidíme, tak deme zase zpátky. V restauraci si mejeme hadicí boty a jedeme na hlavní silnici. Pinďa už chytil místní móresy, tak prasí a před zatáčkama troubí. Když se ale před nim objeví stádečko krav je v háji. Místňák co jede za ním nervózně troubí, tak ho Pin pouští před sebe a čeká, co se bude dít. Pár zatroubení klaksonu žene krávy ke straně a my můžeme projet. Pak jedeme do vesnice Vladimir, kde odbočujeme směrem, kde má být menastyr. Ten sme ale nenašli, tak sme zapadli do knajpy Panorama a zakalili.