<%image(20060919-rumuni.jpg|640|466|Rumuni v Praze)%>

Kompletní dechberoucí „cestopis“ balkánem (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna, Černá hora, Albánie a Srbsko) s prvky thrilleru, mentální degradace autorů při psaní jakož i výlevů vlastních eg. Samozřejmě nechybí ani ta špetka koření – text prošpikovaný lehce čpící pornografií, potem a oděvů potřísněných pivem (nejvíce Pinďa).

<%image(20070125-IMG_5093.JPG|1024|768|Bordel)%>

Začínáme v bordelu u Pinďi doma (TM) a pomalu se přesuneme do kabiny zapůjčeného komfortního fauwé …

<%image(20070126-mapa_cesty_mensi_flat.jpg|913|900|Mapa cesty)%>

Mapa cesty s vyznačenýma místama spaní

Slovinsko: Kamnik

Mesi, sobota 5.8.2006

Otevřel jsem oči a bylo 23:57, to znamená, že odjet v upíří hodinu nestíhám. Zapnu komp a posílám Pinďovi
zprávu, že za chvíli jedu. Přečtu si pár keců, jako že je to doba a jedu. Než se vyzvedne poslední kotva, tak je přesně 02:00 sobota 5. 8. 2006.

<%image(20070128-cerna_hora-2006_08_05.jpg|768|1024|Slovinsko)%>

Cesta na hranice je v pohodě. Celé Rakousko Pinďa prospal a Petr proprděl. Když se mu to podařilo, tak mi smrady vynechával zrak. Rakousko-Slovinský hranice. Blbnu s plynem, protože se nudim a tak si nás celníci „namátkou“ vytáhnou z řady a prolustrují. Kontrola čísel kastle a motoru sedí = můžem jet dál. První co vidíme je kolona aut na dálnici, kterou sme si zaplatili po prvních metrech. Čekat se nám nechce a tak volíme alternativní cestu někudy okolo. Projíždíme vesnice a náhodou se naskytla cedule HRAD. Po chvilkových dohadech otáčíme a jedem se nasnídat na hrad. Cesta byla tak prudká, že pasátek má problémy i na jedničku. Jedem tak dlouho až to nejde dál. Zastavíme na nádvoří kam se nesmí, ale je tu super výhled. Probíhá snídaně za asistence nějaký báby co stála 10min na jednom místě a ani se nehla. Pak se můvla o pár metrů vedle, protože ji na původní pozici vystřídal někdo jiný. Nakonec tady postávají lidi na dálkové ovládání. Nebo sou tu z vlastní vůle a jen koukají jedním směrem- někam do křoví. Koukáme, že majitel občerstvení balí a jede pryč-balíme a jedem pryč. Už se chystal zamknout závoru, ale v tom my projíždíme a libujem si jaký to bylo skvělý jídlo+lookout. Cesta do Kamníku už byla bez problémů a nacházíme
kempík. Je relativně levný a dobrý.

<%image(20070125-IMG_5105.JPG|768|1024|Kamnik)%>

Knajpa přes ulici a centrum města 5min pěšky. Projdem si historické stavby, dva hrady ze tří a jdem zpátky do kempu na jídlo. Já jsem úplně vyčerpanej a dělá mi problémy pochopit i základní souvislosti. Vypínám mozek a jdem na pivo. Kalíme pivko, hrajeme Bang, Citadelu a fotbálek. Pinďa+MX dostávaj rychtu a podlejzaj stůl. Uléhám na super karimatku a usínám spánkem spravedlivých.

Slovinsko: cesta na Českou koču

MX, neděle 6.8.2006

<%image(20070128-cerna_hora-2006_08_06.jpg|1024|768|Na Českou koču)%>

Probouzíme se v kempíku. Kupodivu v tom, kam sme šli včera spát. Snídáme, čistíme si zuby, balíme a takový ty věci co se ráno dělaj. Asi v 11 hodin sme konečně naskládaný v autě (dokonce i kufr se podařilo zavřít) a jdeme na vrátnici. Chlápek po mně chce za pobyt 19E, což mě překvapuje, protože minulej den nám jeho kolega na papírek napsal 16E. Jdu si teda pro papírek do auta, vracim se zpátky do budky a plynulou slovinštinou vše vysvětluji. Když poznám, že mi chlápek nerozumí, použiju lámanou angličtinu až se dohodnem, že nám včera špatně spočítali „tourist tax“. Dochází mi argumenty, platim prachy a obdarovávám chlápka plechovkou plzně se slovy „drink it cold“. S pohledem do jeho rozzářených očí se loučím a jedem směrem za naším dalším cílem. Tím je Česká chata v pohoří Kaminžsko savinjských alp. Cestou, která je z velké části úzká a klikatá natáčíme pár „hrozně akčních “ záběrů až nakonec dojdeme do Planšanskeho Jezerska. Odtud by měla být cesta na Českou chatu dlouhá 2 hodiny. Plni nadšení se dáváme vzhůru po asfaltu. Míjí nás dost aut a Mesi lituje, že deme pěšky. Pocházíme kolem skautského tábora a usedlosti, kde sou super krávy.Na konci doliny odbočujeme na vyšlapanou cestičku, která najednou stoupá až podezřele rychle. Je to krpál jak hovado, tak dáváme často pauzy. V protisměru nás, ale míjí rodinky s dětma (a jedna fakt skvělá zrzka), takže si říkáme, že to snad nebude tak hrozný. Když už jsme na pokraji sil, potkáváme párek postarších Slovinců. Ptáme se jak daleko je to na chatu a dozvídáme se zdrcující informaci, že je to asi HODINUAPŮL!! Neklesáme na mysli a po nějaké době se cesta začne táhnout spíš po vrstevnici a zdá se, že je cíl blízko. Pak se před náma otevírá lesní mýtina s polorozpadlou chatou na který je napsaná vejška asi o 300m nižší než potřebujem. Poslední fázi výstupu šplháme po kraji skály, po kládách, žebřících a úzkejch stezičkách v kterejch je natažený ocelový lano na přidržování. Pád na špatnou stranu by asi znamenal smrt v kotrmelcích a ztrojnásobení kostí v těle. Nakonec se vydrápeme až k chatě. Je dřevěná, lahama ukotvená ke skále. Před ní je několik fortelnejch stolů a laviček. Kousek dál je pomník Slovinskejm partyzánům a pramen skvěle studený vody, kde se chladí Union a Zlatorog. Uvnitř si kupujeme pivo a chlápek si vezme peníze (500Sit za jedno) a mávne někam ven.

<%image(20070125-IMG_5116.JPG|1024|768|Najdi si svého fašouna)%>

To chápeme jako že ho přinese, ale když nejde, dojde nám, že je to tu samoobsluha a bereme si Zlatorog ze studánky (sou krásně vychlazený). Kousek pod chatou je na svahu docela slušná vrstva sněhu. Ta dětštější část expedice (všichni kromě mě) se de koulovat. Já čas využívám smysluplněji a du se podívat co maj uvnitř k jídlu. Dokonalou slovinštinou s Ljubljanským přízvukem zjišťuju, že maj polívku a ruzhoduju se pro Račet (900Sit). To se ukazuje jako brilantní volba, protože je to hustší vejvar s kroupama mrkví a skvělou klobásou. Jen co si sednu, vracejí se skoulovaný děti a když viděj tu pochoutku běží si pro ní taky. Po skvělim jídle jen tak kecáme a říkáme si, že to pivo je tu sice drahý, ale když to sem ty chudáci nosej na zádech je to nakonec cena docela přiměřená. Pak chatu z nudy obcházíme a zjišťujeme, že za ní je nákladní lanovka a najednou v nás klíčí touha po slevě. Málokdo ale ví jak se řekne lanovka, sleva, nespravedlnost a satisfakce a tak celou věc řešíme, že si dáváme doping na sestup. Já s Petrem hruškovej a Mesi s Pinem smrkovej (500Sit). Chuť povzbuzující, účinek hřející. Ještě sem zapoměl napsat, že na Český chatě sou jen Slovinci, nemluvěj česky, vaří slovinský jídlo, prodávaj slovinský pivo a venku vlajou vlajky EU, Slovinska, nějakýho klubu atd. ale česko by tu nenašel ani Šerlok Holms s Kolombem dohromady, ale to jen tak na okraj.

<%image(20070125-IMG_5119.JPG|1024|768|Česká koča)%>

Zpět tedy k příběhu. Sestup začíná vesele a ve svižném tempu. Pin skoro běží a za chvíli se nám ztrácí z dohledu. Nohy mám
napasovaný ve špičkách bot a docela to bolí. Na jednom rozcestí volíme jinou cestu než kterou sme šli nahoru a dostáváme se ke spodní stanici nákladní lanovky. Až sem se dá dojet autem. Dál teda pokračujem po kamenitý cestě vedle který je vymletý koryto od jarní vody a dojdem až zpátky k autu. V knajpě ještě dáváme pivo (Mesi zmrzlou snikrsku) a jedeme na jih. Všude je hodně motorkářů na docela slušnejch mašinách. Projíždíme kolem Ljublaně po dálnici až sjíždíme k Škočjanským jeskyním, kde hledáme kemp. Podle průvodce je jedinej v Kozině. Už před městečkem je velká slibná cedule Motel-autokemp. Podle šipek dojíždíme až na místo, které vypadá spíš jako odpočívadlo. Znechuceně otáčíme auto a jedem na OMW, kde si většina rumunského zájezdu kupuje
flašky vína a pak se zase znechuceně vracíme do „kempu“. Nejdřív nechceme věřit tomu, že by za tohle místo noch někdo vůbec chtít zaplatit, ale po konzultaci s recepcí zjišťujeme, že monopol vyhnal cenu až na 7E za osobu, což je dost drsný, ale po konzultaci s mapu a průvodcem zůstáváme. Stavíme stany, děláme večeři a Petr de do sprchy. V jedné teče studená voda a druhá je plná nějakejch sraček. Kromě Petra se pak všichni koupou ve sračkách. Pak už jenom kalíme a já píšu deník, abych nemusel řešit problémy s kompama jako zbytek.

My mezitím chlastáme chlazené pivo a gamesíme na pédéáčku a mobilu. Vojtěch se vošívá a nechce dopsat
deník. Z nenadání na nás začnou útočit hordy komárů a proto na sebe nakydáme Off-to nefunguje a proto za jasné
krásné oblohy deme spát pod širák.